Pokud chceš přežít, musíš být silný a chytrý
Kdysi dávno žili tři blízcí přátelé: pan Železo, pan Sklo a pan Okurka. Pan Železo byl ze železa, pan Sklo ze skla a pan Okurka z nakládaných okurek. Byli to chudáci, kteří neuměli pracovat, a bydleli v malé chaloupce hned vedle velkého ghúlova hradu.
Chodili do ghúlovy kuchyně jíst a pak se vraceli do své chaloupky. Jednoho dne je ale při jídle v kuchyni uviděla ghúlova žena. Rozzlobila se a řekla jim, že tam nemají co dělat.
Druhý den se vrátili a znovu se pustili do jídla v kuchyni. Zase je uviděla a tentokrát byla opravdu zuřivá. Dali se na útěk, ona se za nimi hnala a tentokrát chytila pana Skla a foukla na něj. Pan Sklo vyletěl do vzduchu, spadl na zem, roztříštil se na kousky a zemřel. Jeho přátelé byli smutní, ale nemohli pro něj nic udělat.
Další den se pan Železo a pan Okurka vrátili a začali jíst, ale ona je zase pronásledovala. Utíkali, jenže ona byla v patách a tentokrát chytila pana Okurku. Foukla na něj, vyletěl do vzduchu, spadl na zem, praskl a zemřel. Pan Železo byl velice smutný a rozzuřený a toužil po pomstě.
Následující den šel pan Železo do ghúlovy kuchyně a začal jíst. Ona ho uviděla a zeptala se, jestli chce skončit jako jeho kamarádi. Pan Železo odpověděl, že ho nezabije. Foukla na něj, pan Železo vyletěl do vzduchu a spadl na zem, ale nezemřel, protože byl ze železa. Foukla tedy silněji než poprvé, a stejně nezemřel. Zkusila to znovu, jenže tentokrát jí při foukání puklo ústa a pan Železo se jí vysmál.
Běžela ke krejčímu, aby jí ústa zase sešil. Potom zamířila k chaloupce pana Železa a zavolala na něj: „Pojď sem, jestli jsi silný chlap!“ Pan Železo vyšel ze své chaloupky, ona se na něj pokusila foukat, ale ústa jí zase praskla. Pan Železo se jí znovu vysmál. Byla vzteky bez sebe a šla ke krejčímu, aby jí ústa znovu sešil.
Zabít ho tedy nedokázala, ale napadlo ji, že ho chytí, až přijde do její kuchyně. Druhý den šel pan Železo do kuchyně a ghúlova žena ho opravdu chytila, strčila ho do pevného pytle, pytel zavázala oprátkou a svou dceru Memonu určila, aby pana Železo hlídala.
Ghúlova žena chtěla pana Železo uvařit a pozvat celou rodinu, aby si na něm pochutnala. Dceři proto nařídila, aby si dala pozor a pytel v žádném případě neotvírala. Pak odešla z domu pozvat příbuzné na večeři.
Pan Železo slyšel, že ho chce sníst. Přemýšlel, jak se dostat z pytle ven. Začal nahlas žvýkat žvýkačku a prozpěvovat: „Červená žvýkačka, mmmm, ňam ňam! Zelená žvýkačka, mmmm, ňam ňam! Modrá žvýkačka, mmmm, ňam ňam!“ a opakoval to pořád dokola. Naštěstí si ghúlova dcera (Memona) žvýkačku také zachtěla, a tak pana Železo poprosila, aby jí kousek dal.
Pan Železo jí řekl, že žvýkačku dát nemůže, protože je pytel zavázaný. Navrhl jí, ať v pytli udělá malou dírku, ale ona odpověděla, že to nesmí, protože jí matka přikázala pytel neotvírat. Pan Železo tedy chvíli počkal a pak znovu zazpíval: „Červená žvýkačka!!! mmmm, ňam ňam! Zelená žvýkačka!!!! mmmm, ňam ňam! Modrá žvýkačka!!!!! mmmm, ňam ňam!“ Nakonec souhlasila, že malou dírku udělá.
Udělala malou dírku a řekla: „Dej mi kousek žvýkačky, prosím.“ Pan Železo jí ale odpověděl, že žvýkačku vyndat nemůže, protože je dírka příliš malá. Zvětšila ji tedy a zeptala se: „Dáš mi teď tu žvýkačku, prosím?“ On opět řekl: „Ne, nemůžu, dírka pořád není dost velká!“ Zvětšila ji ještě víc, ale pan Železo nepřistoupil na nic, dokud nebyla dírka tak velká, že jí mohl proklouznout ven.
Když se ghúlova žena vrátila s příbuznými, našli na stole hotové jídlo. Ghúlova žena řekla, že její dcera je naprosto skvělá, že pana Železo uvařila, a všichni se dali do jídla.
Po jídle ale ghúlova žena zašla k ledničce, otevřela mrazák a spatřila hlavu své dcery. Vykřikla: „Néééééé!?!????“ a rozplakala se, zatímco pan Železo se začal smát a utekl na střechu ghúlova domu.
Pronásledovala ho až na střechu, ale pan Železo se jí vysmíval a volal: „Tohle je Memonina halenka,“ a hodil jí ji. Plakala hystericky. Pak řekl: „Tohle jsou Memonina šaty,“ a hodil jí i je. A nakonec: „Tohle jsou Memonny kalhotky,“ a hodil jí i ty.
Nakonec pan Železo utekl daleko, spokojený, že pomstil smrt svých přátel a že ghúlova žena přišla o všechno, co milovala.
Ponaučení z tohoto příběhu zní:
